1. LEKCE: Tón a jeho vlastnosti

Tón má z akustického hlediska tři vlastnosti: výšku, sílu (hlasitost) a barvu (témbr). Z hudebního hlediska ještě délka (trvání). Výška a délka tónu jsou zachyceny v notaci, síla a barva se naznačují přidanými slovními označeními, nebo graficky.

  - Výška tónu závisí na počtu kmitů, které udělá chvějící se těleso za sekundu. Počet kmitů za sekundu se nazývá kmitočet (frekvence) a je vyjádřen ve fyzikálních jednotkách, v hertzích (Hz). Nejnižší tón v naší hudbě užívaný má kmitočet 16,35 Hz (tón C2). Nejvyšší tón má kmitočet 4096 Hz (tón c5). Slyšitelný rozsah je 16 Hz (slyšíme jednotlivé kmity) - 20 kHz (vjem bolesti).

Důležitým tónem, který má mezinárodně stanovenou frekvenci, je tón o kmitočtu 440 Hz (od roku 1953) = komorní a (jednočárkované a), který se používá jako frekvenční normál pro ladění nástrojů. V orchestru udává ladící tón a1 hoboj, v souborech s klavírem klavír. Je-li v souboru zastoupen jiný předem pevně laděný nástroj, např. varhany, harmonium, musí udat ladicí tón tento nástroj.

  - Délka tónu udává čas, ve kterém zní. Čím delší je doba chvění pružného tělesa, tím tón déle zní. Je spolu s výškou tónu nejdůležitější hudební vlastností tónu.

  - Síla tónu (hlasitost) je závislá na intenzitě zvukového výkonu na čtvereční metr. Čím je energie rozechvění větší, tím je větší (širší) rozkmit - amplituda a tón je silnější. Velikost rozkmitu neovlivňuje kmitočet (výšku tónu). Intenzita zvuku se měří nejčastěji v decibelech (1dB = 0,1 Belu). Pianissimo = 40-50 dB, fortissimo = 80-100 dB. Nejsilněji vnímatelné zvuky (na prahu bolestivosti) mají kolem 130 decibelů.

  - Barva tónu (témbr) určuje zejména spektrální složení tónu. Barva tónu závisí na počtu harmonických složek, které znějí současně s daným základním tónem, na velikosti amplitud a na šumech a šelestech, které základní tón doprovázejí.Bližší vysvětlení: jednoduchý tón, částkový, sinusový, je vzácný. Složený tón se skládá z několika tónů sinusových různých výšek, které jsou v něm uspořádány podle určitého pořádku, vytvářejí tzv. harmonickou řadu tónů, jeho děj má periodický charakter. Zvuk, složený z velkého počtu tónů různých kmitočtů, navzájem blízkých je šum. Směs výrazně vystupujících složených tónů a šumu nazýváme smíšený tón. Zvuky, které jsou složené z periodických složek, ale obsahují i složku neperiodickou, jsou hluky.

Zvuk vzniká: a) mechanickým chvěním hmoty pevného tělesa (úderem, drnkáním, třením apod.)

b) Chvěním vzduchového sloupce uzavřeného v jiném tělese (v dechovém nástroji)

c) Chvěním kapaliny

d) Elektrofyzikálně pohybem cívky v magnetickém poli (reproduktor)